Montáž nábytku na zeď bez vrtání je lákavá představa, ale realita je složitější. Většina těžších kusů, jako jsou skříňky, poličky nebo věšáky, se bez mechanického ukotvení neobejde. Přesto existují situace, kdy se vrtání vyhnout můžete — a pak záleží na tom, do jakého materiálu vlastně kotvíte. Rozhodnutí mezi chemickou kotvou a hmoždinkou do sádrokartonu není otázkou preferencí, ale fyziky. Každá z těchto možností má jiné limity nosnosti, jiný způsob přenosu zatížení a jiné podmínky použití.

Chemická kotva funguje na principu lepení. Dvousložková hmota se vstříkne do vyvrtaného otvoru a po vytvrzení vytvoří pevné spojení mezi závitovou tyčí a podkladem. Hodí se tam, kde je potřeba vysoká nosnost a kde materiál není plný, ale porézní — třeba cihla, pórobeton nebo staré zdivo. Chemická kotva se ale neobejde bez vrtání, takže pokud hledáte řešení zcela bez prachu a hluku, tohle není ono. Naopak v případech, kdy jde o bezpečné upevnění výškových polic pro děti, se chemická kotva používá jen výjimečně, protože vyžaduje delší dobu vytvrzování a nelze ji okamžitě zatížit. U dětského nábytku se spíš sáhne po mechanickém kotvení, které drží hned.

Hmoždinka do sádrokartonu je určená pro lehké až středně těžké předměty. Existuje několik typů — šroubovací, rozpěrné, motýlkové. Každá má jinou nosnost, která se navíc liší podle tloušťky desky. Do jedné vrstvy sádrokartonu o tloušťce 12,5 mm udrží běžná hmoždinka třeba 10–15 kg, což stačí na obraz, menší polici nebo lehkou skříňku. Pokud ale chcete na zeď pověsit něco těžšího, potřebujete buď hmoždinku s vyšší nosností, nebo najít pevný podklad — nosník, sloupek, nebo zeď za sádrokartonem. Vrtání se nevyhnete ani tady, jen je menší a čistší než u chemické kotvy.

Volba mezi chemickou kotvou a hmoždinkou do sádrokartonu tedy závisí na hmotnosti břemene, typu podkladu a rychlosti, s jakou chcete mít hotovo. Chemická kotva vyhraje u těžkých břemen v děrovaném zdivu, hmoždinka do sádrokartonu zase u lehčích věcí v suché výstavbě. Ani jedna z nich ale neznamená montáž zcela bez vrtání — to je možné jen u speciálních lepicích pásků a systémů, které ale unesou opravdu málo. Před každou montáží si proto nejdřív zjistěte, co je za zdí, a teprve pak vybírejte kotvení.