Společné čtení v posteli má něco do sebe. Jeden předčítá, druhý poslouchá, případně si každý čte to své a jen sdílí ticho. Jenže stačí jedna špatně umístěná lampička a pohoda je ta tam. Světlo z jedné strany vrhá stín přímo na stránky toho druhého, nebo naopak oslňuje do očí. Řešení není složité, chce to jen promyslet rozmístění a typ svítidel ještě předtím, než se do postele vůbec poprvé pustíte.

Základ je pochopit, kam světlo vlastně míří. Lampička s kulovým stínidlem rozptyluje světlo všemi směry, takže nutně zasáhne i toho druhého. Mnohem lepší je svítidlo, které má jasně daný směr. Pokud si nejste jistí, jaký typ vybrat, pomůže vám přehled o tom, jak směr kužele čtecí lampičky ovlivňuje výsledek. Úzký kužel namířený přímo na knihu osvětlí jen to, co potřebujete, a zbytek postele zůstane ve tmě. Široký kužel naopak zalije celý prostor a stíny i oslnění jsou zpět.

Druhý krok je výška a úhel. Lampička by měla být umístěná zhruba v úrovni ramen nebo mírně nad ní, nikdy ne přímo nad hlavou, odkud světlo padá do očí. Když sedíte, zdroj světla má být výš než vaše oči, ale níž než temeno hlavy. Úhel pak namiřte tak, aby paprsek dopadal na stránku pod ostrým úhlem, ne kolmo. Tím se minimalizuje odraz a oko se méně unaví. Pokud máte lampičku s ohebným ramenem, nastavení je otázkou chvilky. U pevných svítidel je lepší zvolit taková, která mají kloub nebo otočnou hlavici.

Nakonec myslete na to, že každý má jiné nároky. Někdo potřebuje více světla, jiný méně. Dva samostatné zdroje na každé straně postele jsou praktičtější než jedna centrální lampa. Můžete si je nastavit nezávisle a nikdo nikomu nestíní. Pokud to prostor nedovolí, zkuste alespoň lampičku s clonou, která směruje světlo dolů a do strany od partnera. Vyzkoušejte to večer, kdy potřebujete skutečně číst, ne jen tak zběžně. Uvidíte, že rozdíl je znát okamžitě.