Dozvuk v obývacím pokoji není vlastností, kterou by určovala jen podlaha nebo velikost místnosti. Zásadní roli hraje to, jakými předměty je prostor zaplněn. Každý kus nábytku pohlcuje, odráží nebo rozptyluje zvukové vlny, a tím mění, jak dlouho se zvuk v místnosti drží. Prázdný pokoj s holými zdmi zní ostře a dozvuk je dlouhý, protože zvuk naráží na tvrdé povrchy a nemá se kde utlumit. Jakmile do prostoru přidáte koberec, pohovku nebo závěsy, doba dozvuku se výrazně zkrátí a zvuk se zjemní.

Rozhodující je poměr mezi tvrdými a měkkými materiály. Tvrdý nábytek, jako jsou dřevěné skříně, kovové regály nebo skleněné stoly, zvuk spíše odráží. Měkké povrchy, tedy čalouněné pohovky, polštáře, matrace nebo textilní závěsy, naopak energii zvuku pohlcují. Pokud chcete pochopit, jak přesně tento poměr ovlivňuje akustiku konkrétní místnosti, pomůže vám přečíst si o tom, jak tvrdý, nebo měkký nábytek mění zvuk v místnosti. Nejde přitom o to, zda je jeden typ lepší, ale o to, jaký výsledný efekt chcete v obývacím pokoji dosáhnout.

Praktický dopad je znát i při běžném poslechu hudby nebo sledování filmu. Místnost s převahou tvrdých ploch bude znít dunivě, řeč může být hůře srozumitelná a basy se mohou slévat. Naopak příliš mnoho měkkých materiálů způsobí, že zvuk ztratí živost a bude působit utlumeně, jako by byl pod dekou. Ideální je najít rovnováhu, kdy část stěn a podlahy zůstane odrazivá a část pohlcující. Pomůže rozmístit nábytek tak, aby na sebe plochy přímo nenarážely a zvuk se mohl šířit přirozeně.

Při zařizování obývacího pokoje se proto vyplatí myslet na akustiku předem. Knihovna plná knih funguje jako difuzér, koberec tlumí kroky i odrazy od podlahy a závěsy brání odrazu od oken. I malé změny, jako přesunutí pohovky nebo přidání několika polštářů, mohou dozvuk znatelně ovlivnit. Nejde o složitou vědu, stačí vnímat, jak se zvuk v místnosti chová, a podle toho nábytek doplňovat či obměňovat.