Muchomůrka jízlivá patří k nejnebezpečnějším houbám rostoucím v českých lesích. Na první pohled může připomínat některé jedlé druhy, zejména mladé plodnice žampionů nebo růžovek. Právě proto dochází k otravám i u zkušených houbařů, kteří si nejsou dostatečně jistí determinačními znaky. Riziko záměny se zvyšuje v letních měsících, kdy se na stejném stanovišti vyskytuje více druhů pohromadě a plodnice se navzájem překrývají.

Rozlišování muchomůrky jízlivé od jedlých druhů vyžaduje pozornost k několika detailům. Klobouk bývá bílý až krémový, někdy se zelenavým nádechem, a na okraji může být jemně rýhovaný. Podstatným znakem je prstenec na třeni, který je blanitý a převislý, a pochva na bázi, jež bývá ukrytá v půdě. Pokud si nejste jisti, pomůže muchomůrka jízlivá v podrobném popisu, který upozorňuje na všechny záměny s jedlými houbami. Nikdy neochutnávejte syrové plodnice a nespoléhejte na lidové rady, jako je tmavnutí dužniny nebo reakce s cibulí.

Otrava se projevuje po několika hodinách až dnech. Mezi první příznaky patří nevolnost, zvracení, silné bolesti břicha a průjem, který může vést k dehydrataci. Později se objevuje selhání jater a ledvin, což je stav vyžadující okamžitou lékařskou pomoc. V českých lesích se každoročně objeví několik případů, kdy houbař omylem sebral muchomůrku jízlivou místo jedlého druhu. Většina otrav vzniká záměnou s žampionem polním nebo s růžovkou, které rostou na podobných místech.

Prevence spočívá v pečlivém určování a v ochotě nechat nejisté plodnice v lese. Sbírejte pouze houby, které bezpečně poznáte, a pokud si nejste jisti, poraďte se s mykologem nebo zkušeným houbařem. Vyhněte se sběru v místech, kde se vyskytují bílé muchomůrky s prstencem a pochvou, a nikdy nepoužívejte jedlé houby k jídlu, pokud jste si stoprocentně jisti druhem. Při podezření na otravu ihned vyhledejte lékaře a vezměte s sebou zbytky hub.